Agarové hmoty jsou pružné otiskovací hmoty ze skupiny hydrokoloidních termoplastických hmot. Jsou historicky prvními pružnými hmotami užívanými k otiskování ve fixní protetice již v první třetině 20. století.
Nyní se používají ve fixní protetice jen výjimečně, monopolní postavení však mají ve snímatelné protetice v dublování, nutném pro přípravu licího situačního modelu.
Složení a výroba
Základem agarových hmot je organický koloid agar – agar. Je hydrofilní a s vodou vytváří – sol, který se za určitých podmínek mění v pružnou hmotu – gel. Rozhodující pro celý proces je teplota (proto hmoty termoplastické). Proces je opakovatelný – reverzibilní. Této vlastnosti se využívá jen při laboratorním dublování.
Typické výrobní složení agarové hmoty může být např. 10 % agaru, 75 % vody, 7 % glycerinu, 8 % kaolinu. Vysoký obsah vody činí směs velice citlivou k vysychání, ale i k opačnému pochodu, k bobtnání. Glycerin s kaolinem ovlivňují konzistenci a plasticitu. Kromě uvedených základních složek musí být ve hmotě přítomny elektrolyty k ovlivnění rychlosti a teploty tuhnutí a borax ke zvýšení pevnosti. Aby se hmota nestala živnou půdou pro mikroorganizmy, je nutná přísada některého dezinfekčního prostředku. K zahuštění se používají i vosky. Vysychání hydrogelu na vzduchu také omezuje glycerin.
Pro ordinační použití se agarové hmoty dodávají v tubách a válečcích, pro laboratorní užití v různě velkých plechovkách nebo jiných nádobách z kovu či plastu.
Vlastnosti a použití
Ke zkapalnění dochází po zahřátí na 95-100 °C, k želatinaci při ochlazení na 40 °C. Teplotnímu rozdílu vymezujícímu oba stavy říkáme hystereze. Při vlastním ztuhnutí nedochází téměř k žádné kontrakci, ale následující vypařování vody (synereze) přesnost agarových gelů značně ohrožuje. Vypařování se dá sice částečně předejít uložením otisku v prostředí se 100% vlhkostí, ale hmotnostnímu úbytku způsobenému synerezí se zabránit nedá. Je proto správné ihned vyplnit agarový otisk modelovou nebo formovací hmotou.
Přetavováním při dublování se zpočátku vlastnosti příliš nemění, při desateronásobném opakování však dochází ke změnám, které už snižují přesnost otisků při dublování (podle přísných norem by se neměla dublovací hmota používat více než pětkrát).
Agarovou dublovací hmotu tavíme buď v termostatických zásobnících, nebo ve vodní lázni. Po prohřátí na 95 °C hmota zkapalní. Zchlazenou na 55 °C ji vléváme do dublovací kyvety. Po důkladném zchlazení (agarová hmota je špatný vodič tepla) a vyjmutí pracovního modelu okamžitě otisk v dublovací kyvetě vyplníme fosfátovou formovací hmotou. Získáme tak licí model sloužící nejčastěji k výrobě kovové konstrukce částečné snímatelné protézy.
Pokud bychom chtěli dublováním získat licí model ze sádrové formovací hmoty nebo jen sádrový model, musíme povrch agarového otisku impregnovat roztokem některého urychlovače tuhnutí sádry, např. ponořit jej na chvíli do 2% roztoku síranu draselného nebo vypláchnout dutinu otisku 1% roztokem kamence.
Ordinační použití agarových otiskovacích hmot je poměrně vzácnější. Užívají se k otiskování ve fixní protetice pro korunky a malé můstky. Technologie otisků je předchůdcem tzv. metody dvojího míchání elastomerů.