Biokompatibilita dentálních slitin

Je známo, že řada kovů, z nichž se skládají dentální slitiny (např. Be, Cd, Cu, Ni, Cr), může za určitých okolností (alergie) nepříznivě ovlivňovat organizmus. Slitiny začínáme posuzovat stále více podle tzv. biokompatibility, tj. zdravotní nezávadnosti.

Má-li se patologický vliv jednotlivých kovů tvořících slitinu v prostředí dutiny ústní uplatnit, musí se kovové ionty dostat do organizmu elektrochemickou korozí. Odolnost proti korozi je proto u dentálních slitin nejdůležitější.

Klinické projevy a lokální reakce na toxické kovové ionty jsou četné a rozdílné. Pacient může mít pocity zelektrizování, pálení sliznice, dávivé pocity, kovové pachuti, poruchy chuťového vnímání. Kromě těchto lokálních projevů může docházet k množství celkových poruch, jako jsou ekzémy, otoky, záněty spojivek až po dýchací obtíže a poruchy rovnováhy.

Nejde však jen o možné poškození pacienta. Při zpracování kovových výrobků je ohrožen technik i lékař inhalací kovového prachu a přímým kožním kontaktem. Při broušení, pískování a leštění pomocí rotačních nástrojů vznikají kovové částice velikosti od 0,5 µm do 100 µm. Vedle jejich specifických účinků, koncentrace a doby expozice je to právě velikost částic, která má rozhodující podíl na určení závažnosti zdravotního poškození. Největší vdechnutelné částice okolo 100 µm jsou zachyceny v nose a nosohltanu. Menší (25 µm) mohou vniknout až do tracheo-bronchiálního prostoru. Nejmenší, velikosti pod 10 µm, proniknou až do plicních sklípků a zůstanou tam deponovány. K zabránění plicních onemocnění je zásadně nutné používat na pracovním místě odsávací zařízení při všech druzích broušení a doplnit je respirátory nebo obličejovými maskami!

Z nebezpečných kovů tvořících slitiny je třeba jmenovat beryllium, ohrožující organizmus vznikem specifického zánětu – Beryliozy. Jeho význam pro jemnozrnnou strukturu odlitku je však tak významný, že dodnes je obsaženo v některých slitinách, zejména v metalokeramice. Jistotu dá opět znalost složení a vlastností slitin.

Kadmium bývalo pravidelnou součástí pájek. Pro jedovatý oxid kademnatý, uvolňující se při jejich tavení vlivem nízkého bodu varu kadmia, se už nepoužívá – jistotu dá opět znalost přesného složení.

Dalším potencionálním nebezpečím je nikl. Jako prvek ve formě kovového prachu a některé jeho sloučeniny jsou na seznamu kancerogenů. Kancerogenita protetických niklových slitin nebyla ale jednoznačně prokázána, a proto jsou z uvedeného seznamu vyjmuty. Podobné nebezpečí může představovat i vdechování kobaltu, chromu (jako prvku) a jejich některých sloučenin, nikoliv dentálních slitin.

Existují přísné průmyslové předpisy, určující koncentraci uvedených kovových prachů na pracovním místě.

Předpisy jsou však určeny pro zpracování kovů vyplňující v průmyslu celou pracovní dobu, tj. 8 hodin denně. Protože technik přichází do kontaktu s brusným prachem jen časově omezeně, je nebezpečí podstatně menší.

Za velice nebezpečné se považuje vdechování par z taveného niklu a chromu, které mohou vyvolat vznik karcinomu horních dýchacích cest. Nebezpečí však přichází v úvahu v metalurgických závodech při unikání par z řádově stovek kilogramů tavených slitin denně. Tavíme-li v laboratoři najednou jen desítky gramů, je nebezpečí prakticky nulové.

Uvážíme-li všechny obtíže při současné nejužívanější zpracovatelské technice, tj. odlévání, zůstává otázka biokompatibility neprůhledná a neuspokojivá. Je proto neustále třeba sledovat novinky týkající se složení slitin a jejich zpracování.

Pro ochranu techniků pak platí dodržování pravidel bezpečné práce.