Zhodnocení otiskovacích hmot

Otisk, věrně reprodukující ústní situaci, slouží jako základ pro výrobu všech protéz. Použitá otiskovací hmota musí proto splňovat následující přísné požadavky:

  • příjemná chuť, vůně a estetická barva
  • žádná celková ani lokální toxicita
  • jednoduchá příprava
  • dlouhá skladovací doba
  • vhodná konzistence
  • přijatelná doba tuhnutí
  • dostatečná pevnost a elasticita
  • vysoká objemová přesnost
  • dobrá reprodukční schopnost
  • kompatibilita s modelovými materiály

Přes závažnost všech bodů považujeme za technologicky nejdůležitější poslední čtyři požadavky.

Smrštění a deformace otiskovacích hmot jsou uvedeny v tabulce:

Hmoty Smrštění
při tuhnutí
Smrštění
po 24 hod.
Trvalá deformace
při stlačení 20 %
Trvalá deformace
při stlačení 30 %
ZnO - eugenol. 0,15 0,15    
kompoziční 0,2-1,2 < 0,1    
agarové 0,15-0,5 > 5 1  
alginátové 0,15-0,5 > 5 4 ± 2 8 ± 2
silikony kondenzační 0,2-0,4     2
silikony adiční 0,2-0,4 < 0,1   1
polysulfidy 0,2 0,2-0,4   3 ±1
polyétery 0,2 0,2   1

Pružnost otiskovacích hmot umožňuje sejmutí otisku i z podsekřivých prostor. Přitom se setkáváme s dvěma různými projevy elastických vlastností pružných otiskovacích hmot. První je pružná deformace, která umožní po dočasném zdeformování při přetahování otisku přes konvexní plochy návrat do původního tvaru. Měla by tedy být co největší, je to vlastnost pozitivní. Druhá – trvalá deformace – je vlastnost negativní a způsobí, že se otisk nikdy nevrátí přesně do výchozí polohy. Požadujeme proto, aby byla co nejmenší. Těmto požadavkům pružné otiskovací hmoty v současné době vyhovují.

Vznik elastických vlastností otisku je dán podstatou hmoty a je nejvíce závislý na době tuhnutí. Obecně platí, že trvalá deformace bude tím menší, čím déle necháme otisk tuhnout. Není možné nechat otisk dlouhou dobu v ústech, je ale chybné vyjímat otisk paušálně již po prvním projevu pružnosti při tuhnutí. Dobu bychom měli prodlužovat přímo úměrně výskytu podsekřivých partií otiskované situace. U elastomerů se považuje za bezpečné ponechání otisku v ústech po dobu pěti až deseti minut.

Při metodě dvojího otiskování je naprosto nutné snímat první otisk bez páčení a pro druhý, korekční použít co nejmenší možné množství krému a navíc zajistit odtok přebytků. Dosáhneme toho snížením okrajů prvního otisku a vytvořením odtokových rýh. Kromě elasticity závisí objemová přesnost na smrštění při tuhnutí a na teplotním smrštění při chladnutí z teploty ústní dutiny na teplotu laboratorní. Součet obou hodnot kontrakce se u většiny hmot pohybuje mezi 0,15-0,5 %, u kompozičních hmot dosahuje 0,2-1,2 %. K tomu musíme u elastomerů přičíst změny, k nimž dochází při delším skladování otisků a jejichž míra je závislá na množství plnidel užitých pro různé konzistence. U tmelu činí za 24 hodin 0,1-0,4 %, u krému až 1,2 %.

U hydrokoloidů musíme navíc vždy počítat s vysycháním, přičemž se deformace pohybují řádově v procentech a již za několik minut zcela znehodnotí otisk ponechaný na vzduchu. Předpokládáme-li u pružných hmot dokonalou adhezi k otiskovací lžičce, zajištěnou adhezivem či mechanickou retencí, probíhají všechny kontrakční a deformační změny od zubů ke lžičce a zvětšují tedy nepravidelně dutiny odpovídající zubům. Druhý hlavní směr kontrakce působí smršťování otiskovací hmoty v mezerách mezi pilířovými zuby, jejichž otisky se tak přibližují k sobě.

Schéma průběhu kontrakčních změn v otisku z elastomeru

Všechny uvedené údaje v procentech je pro konkrétní představu vhodné převést na absolutní míru v milimetrech.

Rozměr v mm Objemové změny
  1 % 0,5 % 0,1 %
50 500 µm 250 µm 50 µm
10 100 µm 50 µm 20 µm
5 50 µm 25 µm 5 µm

Zvolené milimetrové rozměry odpovídají průměrné vzdálenosti dvou protilehlých molárů, průměru velkého zubu a průměru malého zubu. Absolutní míry změn leží mezi 500 µm a 5 µm (tedy 0,5 a 0,005 mm). Jestliže mají kovové odlitky vykazovat přesnost 50 µm a jestliže polovina této ,,nepřesnosti“ padá na vrub otiskovacím hmotám, musíme všechny objemové změny přesahující 0,1 % (25 µm) hodnotit kriticky.

Současné otiskovací hmoty nejsou toxické. Přesto jsou známy případy alergických reakcí pacientů na zinkoxideugenolové pasty a reakcí vyskytujících se na rukou sester nebo lékařů při přípravě silikonového tmelu.

Termoplastické hmoty se při změkčování nesmějí příliš přehřívat, aby se pacientovi nepopálily sliznice.

Skladovací životnost není u všech hmot zcela spolehlivá. Práškové hmoty je třeba chránit před vzdušnou vlhkostí, pastovité se mohou v tubách odmísit (silikony nebo eugenol). Exspirační dobu je proto třeba sledovat.

Jednoduchost zpracování je základním požadavkem pro rozšíření nebo naopak odmítnutí určitého materiálu v ordinaci či laboratoři. Negativně působila vždy nutnost rozlamování sádry nebo složité instrumentárium u agarů. Jednoduchost je naopak jedním z hlavních důvodů univerzálního rozšíření alginátů a elastomerů. Vlastnosti všech jejich druhů na trhu jsou technologicky přijatelné, jen je nesmíme hrubým způsobem při zpracování porušit.

V současné době se za nejpřesnější otiskovací hmoty považují polyéterové a vinyl- polysiloxanové eleastomery.

V tabulce jsou přehledně uvedeny časové intervaly vhodné pro zhotovení modelů z jednotlivých otiskovacích hmot.

Otiskovací hmota Časový interval pro
zhotovení modelů
ZnO - eugenol 0 min - ∞
termoplasty 0 min - ∞
agary 5-15 min
algináty 10-15 min
polysulfidy 6-24 hod
silikony
(polykondenzační)
6-24 hod
polyétery 3 hod
vinyl-silikony
(polyadiční)
3 hod

Dodržení zpracovatelských intervalů je z laboratorního pohledu naprostou prioritou. Časový odstup před zpracováním některých otisků je nutný proto, že se v něm uvolní vnitřní pnutí a tak se zmenší trvalá deformace.

 

 
Media