Klasifikace PMMA užívaných v protetice

Polymetylmetakryláty užívané k výrobě protéz dělíme podle indikací na dvě základní skupiny:

  • korunkové, z nichž vyrábíme plášťové korunky, fazety kombinovaných korunek i mezičlenů a konfekční umělé zuby,
  • bazální, z nichž zhotovujeme těla a báze snímatelných protéz a ortodontických přístrojů.

Všechny současné druhy metakrylových plastů lze dále dělit:

  • podle způsobu polymerace na samopolymerující, polymerující teplem a polymerující světlem,
  • podle způsobu formování na lisovací, volně modelované a licí.

Při formování pryskyřic volnou modelací a litím probíhá polymerace zásadně v pneumatických nebo světelných polymerátorech, lišících se podle toho, formují-li se pryskyřice samopolymerující nebo teplem polymerující.

Volná modelace a lití samopolymerujících plastů vyžadují jednoduché hydropneumatické polymerátory, v nichž lze tlak na 20-30 minut zvýšit průměrně na 0,4 Mpa a teplotu na 40 ºC.

Volná modelace a lití pryskyřic polymerujících teplem vyžadují použití hydropneumatických polymerátorů s přívodem stlačeného vzduchu a vlastním zdrojem tepla. Polymerace v nich probíhá zpravidla ve vodě nebo ve vodní páře, při tlaku vzduchu 0,6 MPa, teplotě do 160 °C a po dobu 5-60 minut (vše podle doporučení výrobce).

Volná modelace plastů polymerujících světlem vyžaduje světelné polymerátory používající zdroje záření vlnové délky průměrně okolo 500 nm, lišící se podle výrobků. (Vlnové délky pod a nad určeným rozsahem musí být řádně odfiltrovány, protože mohou škodit zraku.)