Modelovací vosk

Název sám není výstižný, protože k modelaci slouží vlastně všechny druhy vosků a sám se používá i k řadě jiných pomocných laboratorních úkonů. V současné době se obvykle vyrábí ve třech základních typech, které se liší konzistencí. Typ I - měkký, se hodí k funkční úpravě okrajů individuálních lžiček a patří tedy spíše do skupiny otiskovacích hmot. Typ II - střední, odpovídá asi domácímu zimnímu vosku a typ III - tvrdý - odpovídá tzv. letnímu vosku, který je dostatečně pevný i při zvýšené teplotě v laboratorním prostředí.

Tok vosku dosahuje maximálních hodnot při relativně nízkých teplotách. U letního vosku to bývá 20-44 % při teplotě 45 °C, tok zimního vosku při stejné teplotě dosahuje 50-70 %.

Kvalitní výrobky by v teplotním rozmezí 25-40 °C neměly mít větší expanzi než 0,8 %. Důležitým požadavkem je také, aby při vyplavování z lisovací formy nezůstávaly žádné zbytky na stěnách formy ani na umělých zubech. Zahřáté destičky vosku musí po změkčení zůstat homogenní, při formování nesmějí praskat a lepit se. Musí se dát odříznout do ostré hrany a po protažení nad plamenem musí na povrchu zůstat hladká ploška.

Kromě hlavního použití, tj. vytváření modelů těla celkových a částečných snímatelných protéz, se modelovací vosk užívá k celé řadě pomocných úkolů laboratorních i ordinačních (výroba nákusných valů, okluzní otisky, rámování otisků aj.). Vyrábějí se většinou ve formě plotének tloušťky okolo 1,5 mm, u většiny výrobců růžově nebo červeně zbarvených.