Keramické hmoty

Keramické hmoty užívané v protetické praxi jsme historicky nazývali porcelánovými. Od průmyslového porcelánu se však liší. Ten se vyrábí v různém složení od hygienického až po umělecký a obsahuje vždy tři základní složky: živec, křemen a kaolin. Dentální „porcelány“ však neobsahují žádný kaolin nebo jen jeho nepatrný podíl a nemají na název porcelán právo. Navíc obsahují různě velké množství jiných látek, jako oxidů aluminia, zirkonu nebo silikátů lithia, což z nich tvoří materiály zcela jiného druhu a vlastností, než je původní porcelán. Nazýváme je proto keramickými hmotami. Přesto se v anglicky psané literatuře, zejména v USA dodnes používá tradiční označení porcelán.

V dentální protetice se užívají v několika základních formách: jako materiál k volné modelaci, lití, frézování nebo lisování. Zhotovují se tak korunkové a můstkové fazety v metalokeramice, inleje, onleje, korunky a můstky v celokeramice. V malé míře se dosud užívají keramické umělé zuby do částečných i celkových snímatelných protéz.