Zuby se vyrábějí z plastového těsta modifikací způsobu užívaného v laboratořích. Postup je pro tovární výrobu upraven tak, že se do kovových forem nanáší polymerní prášek a po zvlhčení monomerem se polymeruje při teplotě do 200 ºC a tlaku.
Materiálem k jejich výrobě jsou polymetylmetakryláty, polyvinylové estery, polystyreny, kopolymery a směsi těchto plastů.
Ke zlepšení mechanických a chemických vlastností se provádějí dodatečně operace označované jako zhuštění a tepelné zlepšení, jejichž základem je dlouhodobé zahřívání při nižších teplotách.
Zlepšení vlastností spočívá ve změnách molekulární struktury, při nichž dojde k zesíťování povrchních vrstev umělého zubu, čímž se zvýší mechanická i chemická odolnost a zvýší se i barevná stálost. Povrchová tvrdost a odolnost proti abrazi ještě stoupne, použije-li se na funkční plochy vrstva PMMA obsahující mikroplniva.
Zesíťovaný polymer se nikdy nepoužívá na spodní plochu zubu, protože by nedošlo ke spolehlivému spojení s bazálním plastem těla protézy.
Tovární zpracování zaručuje, že jsou umělé zuby kvalitnější než korunkové plasty zpracovávané v laboratoři. Tvrdost se obvykle časem v ústech nemění, pokud není zesíťovaná vrstva odstraněna nevhodným zábrusem při stavění zubů! Podstatně menší je také nasákavost vodou ve srovnání s PMMA polymerovanými v laboratoři.
Plastové zuby se dodávají v sadách (garniturách) buď zvlášť frontální a laterální, nebo kompletní tzv. osmadvacítky pro obě totální protézy najednou, v odpovídajících tvarech, barvách a velikostech – každá sada nese označení tvaru a barvy. Moderní plastové systémy jsou upraveny tak, že umělé plastové i keramické zuby, korunkové pryskyřice i keramika a výplňové materiály od jedné firmy se vybírají podle jediného vzorníku.
Tvarová modelace je obvykle replikou ideálního anatomického tvaru.