Během celé historie užívání plastických hmot ve stomatologii se hledaly různé náhražky, nejdříve za kaučuk, později za metylmetakrylát. Kaučuk byl dokonale nahrazen a vytlačen objevením metakrylátů. Metakryláty a jejich sloučeniny se dosud nahradit nepodařilo. Jejich hlavní výhodou je nenáročnost při zpracování provázená dobrými klinickými vlastnostmi. Hmoty, jichž se užívalo nebo někde dosud užívá místo PMMA, jsou buď polymerizáty, nebo polykondenzáty. Mezi známější patří následující preparáty.
- Polykarbonátové plastické hmoty patří mezi bazální plastické hmoty. Užívají se i k výrobě konfekčních ochranných korunek, zpracovávají se injekčním litím a vyžadují složité přístrojové vybavení. Po nasáknutí vodou u nich dochází k větší deformaci, jsou pružné a málo tvrdé, špatně se vážou na akrylátové zuby.
- Polyamidy se doporučovaly jako bazální plasty a zpracovávaly se jako polykarbonáty (patří do stejné skupiny jako nylon či silon). Nehodí se pro značnou nasákavost vodou.
- Vinylakrylové kopolymery se používaly k fazetování. Dodávaly se v předpolymerovaných blocích, které se zpracovávaly termoplastickým lisováním. Jako bazální plasty se vinylakrylové kopolymery dodávaly ve formě gelu upraveného do tenkých plotének.
- Epoxidové plastické hmoty se doporučovaly jako modelové materiály, nikdy se ale nerozšířily, ač byla jejich značná kontrakce snížena plnidly. Jejich nevýhodou je i značné přijímání vlhkosti.
- Epiminové pryskyřice jsou obdobného složení jako pryskyřice epoxidové a používaly se také jako modelový materiál nebo k výrobě provizorních můstků a korunek razidlovou technikou. Bývaly ale příčinou alergických reakcí.