Etylsilikátové hmoty jsou známy už od roku 1920, a přece se nikdy nerozšířily vzhledem k obtížné a složité přípravě. Přesto mají většinou dobré vlastnosti, dostatečnou expanzi, pevnost a velice hladké odlitky. Pojivem jsou zplodiny hydrolýzy tetraetylsilikátu, ostřivem SiO2.
Používají se při lití vysokotavitelných slitin pro výrobu konstrukcí částečných snímatelných protéz.
Použitím ostřiva z korundu (Al2O3) nebo zirkonu (ZnO2) získáme formovací hmoty vhodné pro odlévání titanových slitin. Taví se při velmi vysokých teplotách (nad 1700 °C) a ostřivo při nich dobře odolává chemické aktivitě v žáru vznikajících titanových oxidů.
Formovací hmoty se v současnosti používají i při zhotovování některých celokeramických náhrad litím nebo lisováním. Keramická hmota se lije nebo lisuje do formy ve fosfátové hmotě, získané podle voskového modelu náhrady.
Druhá technika je volnou modelací keramiky na žáruvzdorný model získaný buď přímo z hlavního otisku, nebo laboratorním dublováním. Dají se tak vyrábět samostatné korunky, inleje nebo fazety. Používané hmoty jsou fosfátové a před modelací se model musí delší dobu žíhat při 700 °C, aby se zbavil agresivních plynů.