Značně široké použití má lepicí vosk. Slouží ke slepování protéz při opravách, ke slepování sádrových otisků nebo kovových dílců před spájením. Většinou se vyrábí stavením jednoho dílu včelího vosku nebo parafínu se čtyřmi díly kalafuny nebo damarové pryskyřice. Vyniká lepivostí po zahřátí, kdy dokonale přilne k lepeným dílcům, po ochlazení pak ztuhne v tvrdou až křehkou hmotu. Tvrdost po ochlazení je velmi důležitá, protože je indikátorem přesnosti slepeného spoje. Při každém mechanickém násilí lepený spoj praskne a nedovolí tak zreprodukovat chybu při definitivním spojení. Lepicí schopnosti vosku ubývá opakovaným zahříváním a také prudkým ochlazením spojeným s rychlou kontrakcí.
Maximální smrštění při chladnutí má být mezi 40-30 °C 0,5 % lin. Tok při teplotě 30 °C smí být maximálně 5 %. Musí shořet beze zbytku a nezanechat víc než 0,2 % popela.
Vosk k blokování (krytí) podsekřivých prostor pracovního modelu před dublováním musí dobře přilnout k sádrovému modelu. Jeho povrch se potom upravuje příslušnými nástroji v paralelometru.
Vosky ke zjišťování vertikálních okluzních kontaktů se po nanesení na okluzní plošky prokousnou v místě předčasného kontaktu s antagonisty a umožní provést příslušný zábrus.
Různé typy otiskovacích vosků se používají k otiskům bezzubých čelistí nebo k funkční modelaci okrajů individuálních lžiček. Otiskovací vosky jsou svým složením podobné voskopryskyřičným kompozitním hmotám bez plnidel.
Čistě laboratorní pomůckou jsou vosky k laboratornímu rámování otisků bezzubých čelistí ve tvaru silných vláken a pásků. Jsou plastické při laboratorní teplotě, takže je není třeba před adaptací na otisk zahřívat.
Pro licí techniku se vyrábějí ve velkém výběru voskové licí čepy různého průměru a délky a kuželové předtvary licích prohlubní.
Plasty jako modelovací hmoty
Jak vyplývá z kapitoly o složení voskových směsí, nelze přesně stanovit podíl plastických hmot v jednotlivých směsích. Předpokládáme, že některé z prefabrikátů pro fixní i snímatelné protézy obsahují určitý podíl syntetických materiálů.
Je však důležitá skupina pracovních postupů, která využívá tepelného formování plastů k nejrůznějším pracovním úkonům zasahujícím do celé protetiky. Zpracovávají se při nich fólie (tenké destičky) hmot ze skupiny termoplastů. Vyrábějí se z nich např. základní čepičky pro modelaci litých celoplášťových kovových korunek, fazetových korunek, dočasných dlah, dále individuální lžičky nebo báze skusových šablon.
Nahřátá fólie (pro korunky tloušťky 0,3 mm, pro lžičky tloušťky až 3 mm) se na model formuje buď tlakem vzduchu, nebo podtlakem pomocí vakua.
Měkké fólie bývají z polyetylenu, středně tvrdé z polypropylenu, tvrdé z polystyrolu. Použít lze ale i polykarbonátové nebo vinylacetátové.