Titan a jeho slitiny

Obchodně čistý titan je atraktivní alternativou slitin chromového typu v indikacích pro fixní i snímatelné náhrady a v chirurgii. Vyniká zejména nízkou cenou, nízkou hmotností, mechanickými vlastnostmi na úrovni 3. a 4. skupiny zlatých slitin s vysokou odolností vůči korozi a vysokou biokompatibilitou.

Pod pojmem obchodně (komerčně) čistý titan rozumíme Ti s nepatrnými příměsemi O a Fe (0,02-0,05 váhových procent). Jeho využití ve fixní protetice je na samém začátku a úspěšně se šíří. Znamená to vybudovat tavicí zařízení a celou licí techniku. Problémy spočívají v obtížnosti roztavení kovu o malé hmotnosti (4,5 g.cm-3), s vysokým bodem tání (1 700 ºC) a s výraznou afinitou ke kyslíku, vodíku, dusíku a reagující se složkami tvořícími formovací hmotu. To vše brání úplnému vyplnění licí formy. Odlitky jsou navíc ohroženy mikro- i makroporozitou.

Titanové slitiny se dosud používají jen v omezené míře a malém počtu komerčních laboratoří. V popředí zájmu jsou zejména ve výzkumných laboratořích např. slitiny TiPd, TiCu, TiV a TiAl. Při tavení hrozí reakce s atmosférickými plyny stejnou destrukcí struktury jako při tavení čistého Ti.

Některými mechanickými vlastnostmi se slitiny Ti vyrovnávají slitinám chromového typu.

Z titanu se vyrábějí také ortodontické dráty. Tzv. beta-titanové dráty obsahují téměř 80% titanu s přísadami molybdenu, zirkonu a cínu a jejich předností je možnost sváření. Druhý typ, nikl-titanové dráty, obsahující např. 55 % niklu a 45 % titanu, jsou stále předmětem výzkumu. Jednou z jejich vlastností je tvarová paměť.