Hlavními důvody pro rozšiřující se používání slitin se sníženým obsahem zlata jsou finanční. Jejich spotřeba roste od roku 1982, kdy došlo k prvnímu zvyšování jeho cen. Slitiny se skládají převážně ze zlata, stříbra a mědi s malými přísadami palladia. Obsah zlata kolísá od 45 % do 60 %. Je-li obsah zlata v některých slitinách snížen pod 45 %, hrozí nebezpečí zbarvování a koroze. Výrobci proto přidávají více palladia, které toto nebezpečí snižuje.
Mechanické vlastnosti slitin s nízkým obsahem zlata odpovídají 3. typu základní klasifikace. Jsou tedy dostatečně pevné a tvrdé a jejich tažnost je minimální. Nehodí se pro inleje, jsou ale vhodné pro celoplášťové lité korunky.
Stříbro-palladiové slitiny
Slitiny s palladiem jako hlavní složkou mají mechanické vlastnosti jako zlaté slitiny 3. typu. Větší podíl stříbra zvyšuje tažnost a snižuje tvrdost. Zvyšuje také riziko koroze. Jejich hlavní indikací jsou celoplášťové korunky, pro inleje jsou nevhodné. Ani přísady dalších modifikujících prvků však nedovolí tepelné vytvrzení. Byly používány i k napalování keramiky. Vrstva stříbrných oxidů a nebezpečí vypařování stříbra hrozilo zbarvováním keramiky.